Pavel Šporcl opouští Kocianovo Ústí

Pavel Šporcl opouští Kocianovo Ústí 

Milí přátelé, kolegové, pedagogové, studenti,
Kocianova houslová soutěž byla vždy mojí srdeční záležitostí. Jako žák LŠU jsem na ní každoročně soutěžil a nakonec získal vytoužený titul laureáta. I když jsem později dosáhl dalších úspěchů, význam této soutěže pro můj život jsem si vždycky uvědomoval. Právě v Ústí nad Orlicí jsem totiž poznal svého milovaného profesora Václava Snítila, u kterého jsem později studoval na Pražské konzervatoři a HAMU.
Když se před devíti lety měnilo vedení Kocianovy houslové soutěže i festivalu Kocianovo Ústí, byl jsem osloven, abych se stal patronem soutěže a uměleckým ředitelem festivalu. Neváhal jsem ani minutu. Možnost vrátit se po letech do Ústí a pokračovat v odkazu Jaroslava Kociana, jednoho z nejlepších českých houslistů historie, mne absolutně nadchla. S obrovskou energií a zápalem jsem začal dramaturgicky připravovat festival a pomáhal soutěži ve vylepšování její trochu pošramocené image. A dařilo se. Na festival začaly přijíždět umělecké špičky z ČR, zval jsem skvělé zahraniční sólisty i dirigenty, prezentovali jsme velká orchestrální díla. Do soutěže jsem se vrhl se stejným entuziasmem, přinesl mnoho nových nápadů a podnětů, z nichž se staly takřka všechny nedílnou součástí soutěže. Počet přihlášek začal ruku v ruce s touto aktivitou narůstat. Jako patron jsem se snažil být oporou pro všechny soutěžící, aby se v naší Kocianově rodině, jak jsem ji nazval, všichni cítili dobře.
Když před několika lety zemřel dlouholetý předseda poroty a přítel Pavel Hůla, celkem přirozeně jsem převzal jeho funkci a místo. Do poroty jsem zval pedagogické špičky českých i zahraničních škol. Díky této aktivitě začali na KHS jezdit soutěžící ze zemí, které se v Ústí objevovaly velmi sporadicky nebo vůbec – Izrael, Německo či Rakousko. Coby předsedovi poroty mi šlo hlavně o naprostou transparentnost a objektivitu v rozhodování. Jakékoli náznaky protěžování či podbodovávání soutěžících jsem mezi porotci okamžitě řešil. Z Kocianky se postupně stala jedna z nejobjektivnějších soutěží světa, což mi opakovaně potvrzovali pedagogové i účastníci porot pod mým vedením. Na to jsem byl vždy velmi hrdý.
I přes to, že jsem z pozice patrona ani předsedy poroty neměl možnost do věcí výrazně zasahovat, nad rámec svých pravomocí jsem dělal mnohé, včetně shánění sponzorů a finančních prostředků, aby se soutěž alespoň trochu přiblížila světové špičce. Podařilo se mi během let oslovit a přivézt několik menších partnerů, v posledním roce jsem nicméně domluvil velkou finanční podporu soutěžících prvních míst a pro laureáta získal roční propůjčení mistrovského nástroje světových kvalit. Jako patron jsem od svého příchodu spoluinicioval založení soutěžního orchestru, díky kterému byl i koncert vítězů mimořádnou událostí před plným hledištěm. Velkým přínosem byla po mnoha letech účast Českého rozhlasu, kterou se mi podařilo zajistit. Začali jsme na můj návrh zvát do poroty pedagoga posledního laureáta, který pro české kolegy vždy uspořádal seminář. Zkrátka, soutěž, i díky dobré organizaci pod vedením nové ředitelky, začala opět vzkvétat.
I když si nenárokuji a nelpím na žádných funkcích, z letošní Kocianky jsem odjížděl jako předseda poroty s logickou myšlenkou, že jím budu i příští rok, jako tomu bylo v letech minulých. A já opouštěl KHS 2024 s pocitem, že je vše zalité sluncem, neboť se KHS 2024 opravdu vydařila. Od května normálně probíhala komunikace jak s ředitelkou, tak s panem starostou Hájkem, se kterým jsme, jako s předsedou Nadačního fondu Jaroslava Kociana, plánovali schůzku. Měl jsem připraveno mnoho nápadů a podnětů do dalších let. Vizi, jak posunout soutěž na světovou úroveň.
Jaké bylo ale překvapení, když jsem se na začátku srpna dozvěděl, že bude předsedou poroty někdo jiný. O tomto rozhodnutí jsem nebyl dopředu informován ani jsem nebyl přizván k jeho projednání. Přišlo to jako rána z čistého nebe. Dozvěděl jsem se to emailem. Ve vysvětlení stálo, že se vše stalo na nátlak ředitelky KHS (která má ze své funkce právo navrhnout předsedu poroty), a že tato změna byla schválena Nadačním fondem Jaroslava Kociana. Byl a stále jsem absolutně v šoku. Nejde o to, jestli ředitel soutěže má nebo nemá ze svého postavení právo vybírat předsedu poroty, ale o elementární slušnost, o způsob jednání. Měl jsem za to, že jsme tým.
Rozhodnutí Nadačního fondu Jaroslava Kociana o předsedovi poroty, způsob, jakým bylo učiněno, nepochopitelná zášť vůči mojí osobě od ředitelky KHS a souhlas ND JK s jejím jednáním… to vše mi vzalo možnost se jakýmkoli způsobem zúčastnit dění na KHS. Je zřejmé, že od této chvíle nemohu veřejně podporovat vedení soutěže, nemohl bych chodit na schůzky poroty, hrát se soutěžním orchestrem, vlastně už v tuto chvíli nejsem a ani nemohu být patronem.
Festival Kocianovo Ústí a Kocianova houslová soutěž jsou propojené entity, které spolu musí komunikovat, doplňovat se. V současné situaci, tak jak je nastavena, si nedovedu představit, že bych mohl připravovat festival a jakýmkoli způsobem byl součástí celého Kocianova Ústí. Vzdávám se tedy funkce Uměleckého ředitele festivalu Kocianovo Ústí i patrona Kocianovy houslové soutěže.
Držím Kociance palce do dalších let a mému kolegovi Leošovi Čepickému, kterého si velmi vážím, jako novému předsedovi poroty přeji mnoho zdaru. Věřím, že moje dlouholeté působení bylo inspirací i pro mnohé z vás a těším se, že se potkáme při nějaké jiné příležitosti.