Překvapení

Pavel
Narodil se ve znamení Býka 1973 v Českých Budějovicích. Je laureátem mnoha houslových soutěží, po studiích na konzervatoři a AMU studoval houslovou hru na prestižních školách v USA. Vystupuje na všech významných světových pódiích, mimo jiné i v Carnegie Hall, hraje s renomovanými orchestry jako Česká filharmonie, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, National Orchestra de France, Liverpoolská královská filharmonie a dalšími. Pro Českou televizi natočil dokumentární cyklus o České houslové škole a pro ČT Déčko několik let připravuje Hudební perličky Pavla Šporcla. Je neúnavným propagátorem klasické hudby zejména u mladší generace, také je známý tím, že rád překračuje hranice žánru klasiky.

Jeho manželkou je Barbora Šporclová Kodetová, se kterou se oženil 1. května 2015. Mají spolu dvě dcery Violettu a Sophii.

Bára
Narodila se ve znamení Panny v roce 1970. Dcera herce Jiřího Kodeta a Soni Kodetové. Kořeny jejího rodu sahají přes Vendelína Budila až k Josefu Jiřímu Kolárovi. Její rodina tak stála u zrodu českého divadelnictví i filmu. Vystudovala Pražskou konzervatoř.
Byla letitou členkou souboru činohry Národního divadla v Praze. Hrála mimo jiné v pražském Činoherním klubu, ve Studiu DVA, v divadelním spolku Kašpar, v Městském divadle v Mladé Boleslavi, ve Švandově Divadle, Viole. Momentálně ji můžete vidět v divadle Na Jezerce, divadle Bez zábradlí, na jaře pak v divadle Semafor. Zahrála si ve filmech Učitel tance, Rivers of Babylon, Útěky, Colette, Peklo s princeznou. v seriálech Redakce, Přístav, Soudce AK, Chromozom Y, Nevinné lži, Lynč, Kriminálka Plzeň, Ochránce a v dalších. Nejvýraznější je její mezinárodní úspěch v americké minisérii Duna a Děti Duny, kde ztvárnila jednu z hlavních rolí a účinkovala ve čtyřech dílech za šesti. Vedle herectví se věnuje i profesionálnímu zpěvu. Do budoucna by se také ráda věnovala bytovému designu, pro který má talent. Z předchozího vztahu má dceru Lily, ze současného manželství s Pavlem Šporclem dcery Violettku a Sophinku.

Rok 2021 se pomalu chýlí ke konci, než se dostaneme k Vánocům, pojďme probrat, co se podstatného za těch 11 měsíců událo ve vašem životě…

Bára: Krásný den. Posledních jedenáct měsíců bylo pro všechny velmi nestandardních. Byla to, a stále je, doba velmi náročná. Mnoho měsíců jsme se snažili pracovat, alespoň doma. Vymýšlet projekty do budoucna. Radost pro mě bylo natáčení seriálu Ochránce, který v nedávné době odvysílala Česká televize. Nahrávání písně Skřipky a natočení videoklipu k této písni, která sklízí úspěchy. Příprava na koncerty a podobné. V září už jsme mohli hrát i v divadle, a tak jsme alespoň na chvilku měli pocit, že žijeme relativně normálně. Nicméně publikum se dnes hledá velmi těžko. Lidé se bojí chodit do divadel a na koncerty, a tak trochu svádíme boj s větrnými mlýny. Upřímně doufám, že příští rok se díky proočkovanosti a novým zkušenostem s nemocí Covid-19 stane pro mnoho profesí už lepší.
Pavel: Minulý rok pro mě byl velmi hektický, a i přes to, že jsem musel mnoho koncertů zrušit nebo přesunout, velmi úspěšný. V říjnu jsem vydal nové album Paganiniana pro světové vydavatelství Hänssler Classic, které vyšlo po celém světě a nedávno bylo nominováno na prestižní cenu International Clasiccal Music Awards. Jsou na něm nahrány nejtěžší skladby houslové repertoáru, i proto má podtitul „Mount Everest houslového repertoáru“. Na toto album jsem v září a říjnu odjel úspěšné turné, po celé republice jsem odehrál 16 koncertů. Publikum bylo naprosto nadšené a já také, protože jsem vše stihl v době, kdy byl ještě relativní klid. Teď už se koncerty opět začínají rušit a jsme ve stejné, možná i horší situaci než vloni. Tím se dostávám k mým dalším a novým aktivitám v tomto roce. Protože OSVČ bylo nejvíce postiženou oblastí kultury, kdy někteří jedinci museli prodávat své hudební nástroje nebo mít nová zaměstnání, inicioval jsem založení České asociace nezávislých umělců klasiky a jazzu. Také jsem v průběhu jara, jak mnozí ví, jednal se členy vlády a pomohl rozhýbat „zamrzlou“ kulturu a tím umožnit opět hrát živé koncerty. A ve spolupráci s agenturou CzechTourism jsem se stal ambassadorem kultury spolu s takovými velikány jako je Dan Brown a Placido Domingo.

Rok 2021 a jeho běh narušila pandemie covidu a v půlce listopadu jsme na tom byli nejhůře za celou dobu. Máte z nemoci respekt? Jste očkovaní? Jste pro očkování? Vyhnula se nemoc vám i vašim blízkým?
Pavel: Já, Bára i naše děti jsme očkovaní a ani jsme o jiné možnosti nepřemýšleli. V současné situaci se zdá očkování jako nejlepší možnost ochrany, samozřejmě s dodržováním všech hygienických opatření a omezení kontaktu. A i když to není 100 %, jasně se ukazuje, že pokud onemocníte, je vaše virová nálož mnohonásobně menší než u neočkovaných. Chráníme tedy nejen sebe, ale i ostatní.
Bára: Z nemoci Covid-19 samozřejmě respekt mám. Sama jsem prošla středně těžkým průběhem a už bych nic podobného zažít nechtěla. Když máte sbaleno do nemocnice, sotva dýcháte a máte 40 st. teploty, není Vám moc do smíchu. Proto si pravidelně hlídám protilátky, respektuji všechna opatření a samozřejmě jsem očkovaná.

Těžká doba prověřuje vztahy v rodině i mimo ni. Co o sobě každý sám už víte? (tedy prosím, aby každý z vás řekl, jaké má kladné vlastnosti, kterých si váží, ale i ty horší, se kterými zápasí, nebo to už vzdal…
Pavel: Po celé covidové období jsme byli doma, minulé léto jsme nejeli ani na dovolenou, abychom nepřivezli nějakou mutaci. Na každého tato doba klade velké nároky, na rodiny, které jsou společně dlouho na jednom místě, o to víc. A tak jsme si vlastně znovu ověřili, co už dávno víme. Že se máme opravdu rádi o). Bára je neskutečně pracovitá a organizačně nadaná! Zvládá s přehledem všechny role, které na ni život položil, manželku, matku, kuchařku, zahradnici…do toho naplno zpívá, koncertuje, hraje ve dvou divadlech. Je vřelá a miluje svoji rodinu. Co víc si přát?
Bára: Pavel je především hodný člověk. Má rád svoji rodinu. Dýchá pro ni. Miluje naše dcery a rozdal by se pro ně. Pomáhá mi už 17 let se starostí a péčí o moji maminku. Stará se samozřejmě i o svou maminku, tetu a celou rodinu. Mou dceru Lily má za vlastní a nedělá mezi holkami žádné rozdíly. Je nesmírně pracovitý. Což je zavazující a někdy náročné pro jeho okolí. Udržet s ním krok je opravdu téměř nemožné. Není kutil, ale od toho má mě. o)))

Zjistili jste díky tomu, že jste byli zřejmě více spolu, něco o sobě navzájem? Ale klidně i všeobecně, díky vašemu dlouhému vztahu… jaký je ve vašich očích ten druhý ?
Bára: Žijeme po celou dobu našeho vztahu hodně provázaně. Poslední dva roky jen znovu ukázaly, jak pevný je náš vztah.

Jak se mají Lily, Violettka a Sophinka? Čím vám nejvíce dělají radost? Jak jste si užili společně léto?
Bára: Ani pro děti není tato doba lehká. Momentálně jsou všechny šťastné, že mohou chodit do školy, Lily do práce, a nemají tak narušené sociální kontakty. Léto jsme prožili krásné. Teď se soustředíme na školu a s Violettkou se připravujeme na přijímací zkoušky na konzervatoř. Lily se rozhodla odložit studium na vysoké škole, vzhledem k obtížnosti studia v těchto podmínkách. Zvlášť studenti na uměleckých školách to mají velmi obtížné.
Pavel: Pro mě je léto vždy ve znamení festivalů, koncertů a kurzů. Díky tomu, že se vše v klidu uskutečnilo, bylo léto rodinné a hezké. Udělali jsme si několik volných a krásných dní na horách, ušli mnoho kilometrů, nadýchali čerstvý vzduch a moc si to užili. Holky rostou jako z vody, vždyť Violettě je už 14, Sophii 12 a Lily 20. Sophinka hraje na violoncello a zpívá, Violettka se připravuje na zkoušky na konzervatoř v oboru housle.

Jste věřící? Modlíte se?
Pavel: Jsem duchovní člověk. Vždyť hudba, a především ta klasická, nás povznáší a přesahuje svým rozsahem mnoho pozemského. Dostávám se jejím prostřednictvím do jiných světů. Věřím na osud, který máme daný, na nějakou sílu, která nás provází, a jsem na tomhle světě šťastný. Na svých cestách rád navštěvuji duchovní místa, ať už je to kostel, synagoga, mešita, nebo třeba jen posvátný keltský kámen. Naši předkové moc dobře věděli, proč takové stavby na určitých místech stavěli. Je tam nejen duchovní atmosféra, ale i dnes tolik potřebný klid. Pobyt na takovém místě mi vždycky dodá spoustu energie.
Bára: Já jsem věřící. Věřím v přírodu, morálku, rodinu i v něco, co nás převyšuje. Věřím v energii a také v to, že když se pro něco opravdu rozhodnete, uspějete.

Všude kolem nás dýchá adventní atmosféra a Vánoce jsou za dveřmi. Dodržujete celoživotně nějaké tradice?
Pavel: Odjakživa se u nás zpívaly koledy. Maminka hrála na klavír, já vzal housle, brácha violoncello a táta, který byl padesát let hercem v Jihočeském divadle, se k nám přidal. Byla to nádherná atmosféra a dnes krásné vzpomínky. Naše zpěvníčky plné koled mám doma a podle nich zpíváme zase s mojí rodinou. Jakmile se na Štědrý den navečeříme, Violettka vyndá housle a Sophinka violoncello, Bára triangl, já sednu ke klavíru a hrajeme a zpíváme společně. Bez toho by k nám Ježíšek nepřišel.
Bára: Pro nás ženy jsou Vánoce boj o přežití. o))) Ale i přes to, že je kolem Vánoc tolik bláznivého shonu, je mám ráda. Hlavně to zdobení, jmelí a vůni jehličí. Mám ráda krásné prostředí a mé dcery to mají po mě. Proto se těšíme na světýlka a slavnostní atmosféru. Také na salát podle receptu mé maminky. o)))

Prozradíte nám nějaké zvyky, které dodržujete i dneska v rodině?
Pavel: Lití olova. Tento zvyk jsme převzali od Kodetových. Dopadlo to ale vždycky jako ve filmu Pelíšky, v němž Bářin tatínek Jiří Kodet exceloval. Přiznávám ale, že od té doby, co jsme se přestěhovali a máme jen elektrický sporák, už to nějak nejde o))). Samozřejmě u nás také voní purpura a františek, krájíme jablíčka a pouštíme skořápkové lodičky po vodě.

Připravujete tradiční Štědrovečerní večeři?
Bára: Téměř ano, jen nemáme kapra, ale obalovaného lososa. Vyhýbáme se riziku udušení kostí. o))) Cukroví já moc nedělám, nechávám si napéct a jen trošku, protože to u nás nikdo moc nejí. Pár voňavých rohlíčků, vosí úly a slepované linecké dělají holčičky s Pavlem. Pro radost.

Před lety jste nám vyprávěli, že slavíte Vánoce ve mlýně v Posázaví. Jak to bude letos?
Pavel: To uvidíme dle momentální epidemiologické situace. Už pár let ale bydlíme v Říčanech, kde je to samozřejmě jiné než ve mlýně. Ale i ten Bára krásně nazdobí, na zahradě rozsvítíme sněhuláka Olafa, nasvítíme i stromy na zahradě a připravíme dobroty pro zvířátka. Před Štědrým dnem jdeme na náměstí pro betlémské světlo a pak už se těšíme na nadílku!

Co byste si přáli, kdybyste mohli napsat Ježíkovi dopis a on by vám každému splnil tři přání?
Pavel: Abychom byli všichni zdraví, vyhýbaly se nám katastrofy všeho druhu a abychom mohli dělat to, co nás baví – těšit lidi.
Bára: Zdraví, práci, a stát vybudovaný na rozumných a mravních hodnotách s hospodařením řádného hospodáře. Pak i práce bude a lidé nebudou tak frustrovaní.

Jak chystáte zakončit tento rok. Nějaká oslav a Silvestra? Nebo vůbec, prožili jste nějakou hezkou nebo bujarou a veselou oslavu Silvestra?
Pavel: Já na bujaré oslavy moc nejsem. Budeme zřejmě doma, o půlnoci (pokud do té doby neusneme o) si připijeme a budeme si přát lepší rok než ten letošní.
Bára: Nebudeme doma. o))) Pokud situace dovolí, budeme všichni v divadle Na Jezerce, kde budeme hrát dvě představení Naprostí cizinci, na které srdečně zvu. Je to komedie s hořkým pozadím reality dnešních dnů a je velmi úspěšné. Rozhodně nás tam uvidíte, mě na jevišti, a naši rodinu v hledišti. o)))
Pavel: Aha... Tak na to jsem zapomněl o)))

Co byste přáli sobě, rodině i čtenářům do roku 2022?
Pavel: Jak se říká – štěstí, zdraví, dlouhá léta ??
Bára: Klid a laskavost lidí kolem nás.